Antonín Panenka

Zelenobílý dres Bohemians poprvé obléká jako jedenáctiletý žáček a obrovský talent ho žene neustále výše. Vždycky měl moc rád míč. Jakmile přišel ze školy a odhodil tašku, běžel někam s kluky kopat, třeba i na ulici.

A i ve škole si o přestávkách pohrával a dribloval s tenisákem. Panenka nikdy není na hřišti jako záložník žádný velký bojovník ani rychlík, ale právě cit pro balón a skvělá kopací technika z něho dělají mimořádného fotbalistu.

Od necelých dvaceti válí za Bohemku ligu a do reprezentace je poprvé povolán v roce 1973 pro kvalifikaci MS v Glasgowě, kde prohráváme se Skotskem 1:2. V nadcházející kvalifikaci ME v roce 1975 střílí tři góly Kypru, který na Letné porážíme 4:0. O rok později po své krátké reprezentační odmlce v prvním čtvrtfinále ME proti SSSR v Bratislavě svou velmi důležitou trefou zvyšuje na konečných 2:0. Takže v šestasedmdesátém má už v semifinále ME v Záhřebu s Nizozemím (3:1 po prodloužení) i v bělehradském finále s NSR (2:2 po prodloužení a 5:3 na penalty) své místo v československé středové ose jisté.

O čtyři roky později je Antonín Panenka oporou mužstva Československa, které na ME v Itálii končí třetí, a ještě na MS 1982 ve Španělsku, pro nás neúspěšném, dává jediné dva naše góly. Kypru (1:1) a Francii (také 1:1). A to z penalt, ovšem tentokrát kopnutých klasickým způsobem. V té době (1981 až 1985) však už náš fotbalový génius hájí barvy (stejně jako v Bohemce zelenobílé) prestižního evropského klubu Rapidu Vídeň, za který střílí 77 gólů. Dvakrát se pyšní titulem mistra Rakouska a v roce 1985 se s ním dostává až do finále Poháru vítězů pohárů. Pak ještě dvě sezóny účinkuje v druholigovém rakouském St. Poltenu a vrací se, kam jinam než do Bohemky.