ředitel Národní galerie
Český historik umění žijící v Berlíně a Praze je od července 2014 generální ředitel Národní galerie.
Věnuje se hlavně středověkému a raně novověkému umění střední Evropy. Je autor řady publikací a úspěšných mezinárodních výstav.
V roce 1983 dokončil VŠ zemědělskou v Praze a následujících několik let se živil jako umývač oken. Roku 1987 zahájil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze dálkové studium dějin umění. O rok později začal pracovat jako kurátor Sbírky českého kamenosochařství 11. - 19. století v Lapidáriu Národního muzea v Praze. Roku 1992 se stal kurátorem středověkého umění v Národní galerii v Praze a o dva roky později vyhrál konkurz na ředitele Sbírky starého umění. V roce 1999 získal doktorát z dějin umění na Univerzitě Karlově.
V roce 2000 Národní galerii dobrovolně opustil jako výraz nesouhlasu s tehdejším vedením Milana Knížáka a těžiště svého působení přesunul do Německa, kam se následně s rodinou odstěhoval. Jako hostující profesor působil od roku 2001 na Technické univerzitě Berlín. Kromě toho přednášel na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Univerzitě Karlově v Praze. Vyhrál výběrové řízení a následně byl jmenován generálním ředitelem Národní galerie.
Do všeho jde po hlavě, nebojí se radikálních řešení. Pročistí netradiční „výtvarno“, vylepší prezentaci naší kulturní scény? Do hlavní galerie chceme chodit častěji…
Svou fotografickou kariéru odstartoval v osmnácti letech cestou stopem do začínající srbsko-chorvatské války. Následně absolvoval několik cest do zemí bývalého Sovětského svazu, zejména na Kavkaz.