Tomáš Halík

Prezident České Křesťanské akademie Vystudoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, byl žákem Jana Patočky.

Komunistickým režimem mu bylo zakázáno vyučovat, zaměstnán byl nejdříve jako podnikový psycholog, později jako psychoterapeut pro drogově závislé.

V roce 1978 byl tajně vysvěcen biskupem v Erfurtu na katolického kněze a do roku 1989 byl jednou z předních osobností české podzemní církve, v 80. letech patřil ke spolupracovníkům kardinála Tomáška, inicioval Desetiletí duchovní obnovy národa. Od roku 1990 je prezidentem České křesťanské akademie a od stejného roku působí v univerzitním kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze, kde je farářem studentů. V témže roce jej papež Jan Pavel II. jmenoval konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími. Od roku 1993 přednáší religionistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Habilitoval se na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v oboru sociologie (1993) a o čtyři roky později byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy.

Narodil se v Praze. Teologii studoval v tajných kurzech v Praze (žák Josefa Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně na Papežské Lateránské univerzitě v Římě (ThLic); habilitace z praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclawi. 1992 habilitace pro obor sociologie na FSV UK, v roce 1993 jmenován docentem, v roce 1997 profesorem Univerzity Karlovy.

Do roku 1989 z politických důvodů nemohl přednášet na vysoké škole, pracoval jako psycholog v průmyslu a později jako psychoterapeut drogově závislých (1984–90). Působil v kulturním a náboženském disentu – v „bytových seminářích“ a samizdatu. Roku 1978 byl tajně vysvěcen (v bývalé NDR) na kněze a v 80. letech patřil k nejbližším spolupracovníkům kardinála Tomáška.

V letech 1990–93 byl generálním sekretářem Biskupské konference ČR a pedagogem KTF UK; Jan Pavel II. ho jmenoval konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími.

Nyní je profesorem sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, rektorem univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze (od února 1990) a prezidentem České křesťanské akademie (od prosince 1990).

Po roce 1989 navštívil všech šest kontinentů – podnikl studijní cesty, příp. přednášel na pozvání zahraničních univerzit v řadě zemí Evropy, v USA, v Latinské Americe, v Asii (Indii, Japonsku, Taiwanu) a Africe (Egypt); 2002 se účastnil expedice do Antarktidy. Jako hostující profesor působil na univerzitě v Pittsburgu (1999), na univerzitách v Oxfordu (2001) a Cambridge (2003). Účastnil se rozhovorů s představiteli různých křesťanských církví, judaismu, islámu, buddhismu a hinduismu. Je členem Evropské akademie věd a umění a řady domácích i zahraničních vědeckých společností. Publikoval přes 200 prací – knih i článků – doma i v zahraničí. Jeho knihy byly přeloženy do němčiny, polštiny, italštiny a španělštiny.

Byl vyznamenám americkou Cenou tolerance za rok 2002 a rakouskou Cenou kardinála Königa za rok 2003. Byl externím poradcem prezidenta republiky Václava Havla.

Angažuje se i ve veřejném životě, v občanských a charitativních iniciativách, působí v médiích; vyslovuje se pro toleranci a dialog mezi příslušníky různých národů, ras, náboženství a politického přesvědčení, vyjadřuje se k otázkám politické, hospodářské a vědecké etiky. Ve své vědecko-pedagogické práci se zaměřuje hlavně na filozofii a sociologii náboženství, vztah náboženství, kultury a politiky a otázky evropské kulturní identity.