Pavel Klener

lékař; PUTOVÁNÍ ZA VĚDOU

Špičkový onkolog a hematolog sbírá významná ocenění i v zahraničí. Uznávaný lékař získal Národní cenu vlády Česká hlava 2012. Zakladatele chemoterapie pro léčbu nádorů a zavádění nových léčebných metod obdivuje celý svět.

...

Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. 

(*1937) Absolvent Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze svou odbornou a vědeckou činnost zaměřil především na hematologii a onkologii, což dokumentuje více než 300 publikací v odborných časopisech doma i v zahraničí. Kromě většího počtu učebních textů publikoval jako jediný autor deset monografií, na dalších deseti se podílel jako hlavní autor a pořadatel. Dvacet let vedl Katedru klinické onkologie IPVZ a v letech 1999 - 2003 byl předsedou České onkologické společnosti. Za tuto činnost obdržel různá ocenění, mimo jiné cenu Ministra školství za vědu, zlatou medaili Univerzity Karlovy, medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy od prezidenta republiky, vyznamenání AV-ČR De scientia et humanitate optimae metritis, medaili J. E. Purkyně a v r. 2012 mu byla udělena národní cena vlády ČR "Česká hlava". V roce 2003 byl navržen vládní koalicí jako kandidát na prezidenta republiky. V současné době působí jako profesor 1. LF a konsultant Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze, jehož ředitelem byl v letech 2003-2007.
www.Klener.cz

„V rámci svých profesionálních aktivit jsem navštívil mnoho zemí, které zahrnovaly tři oblasti. Oblast zdravotnictví, která se od počátku prolínala s oblastí vědy. Pracoval jsem v různém postavení, jako lékař, asistent, docent, profesor (18 let jako přednosta 1. interní kliniky a 5 let jako ředitel Ústavu hematologie a krevní transfúze) a zúčastnil jsem se aktivně různých mezinárodních kongresů a sympozií. Druhou oblastí byla činnost pedagogická (učitel 1. lékařské fakulty) a akademická (12 let prorektor pro vědu Univerzity Karlovy). Po listopadu 1989 jsem se aktivně podílel i na činnosti politické (první polistopadový ministr zdravotnictví a sociálních věcí a jako poslanec České národní rady za OF, člen Rady vlády pro vědu). Většina výše uvedených aktivit nemůže být naplňována izolovanou prací na domácí půdě, ale vyžaduje nutně mezinárodní kontakty a spolupráci. V rámci pořadu bych rád mj. poukázal na to, jak obtížné bylo navazování mezinárodních kontaktů a spolupráce se zahraničními pracovišti před listopadem 1989, a jaké absurdní překážky bylo nutné překonávat. Již od studijních let mají studenti možnost studijních pobytů v zahraničí, mezinárodní spolupráce na výzkumných projektech je samozřejmostí, také dostupnost vědeckých informací nesnese srovnání s dobou před listopadem 1989. Jsem přesvědčen, že připomenutí dřívějších obtíží může přispět k tomu, aby si vědečtí pracovnici současného stavu vážili.“