Marek Holeček

horolezec

Česká republika má reprezentanta v horolezectví, za kterého se rozhodně stydět nemusí! Marek Holeček zdolal hory jako Nanga Parbat, Gasherbrum I. či Anapurna III a od ČHS dostal několik ocenění za své výstupy. Hory jsou smysl jeho života i ventil. Jeden z našich nejúspěšnějších horolezců Mára Holeček má za sebou desítky obtížných prvovýstupů od Evropy přes Asii po Jižní Ameriku.

Vystoupil na Nanga Parbat, Gasherbrum I. A další vrcholy po celém světě. Jeho prioritou není zdolat nejvyšší vrcholy, ale dostat se na ně co nejsložitější, originální cestou. Navíc je to chlap se smyslem pro humor a srdcem na správném místě. Poslední expedicí byla Antarktida – Smith Island.

Lezení mu bylo osudově přiděleno už do kolébky sudičkami. Jinak to ani nemohlo být, jelikož již jako malý nezbedný smrádek rodičům zatápěl a dokázal vylézt téměř kamkoliv, aniž bych ještě pořádně chodit. Takže výběr byl určen téměř záhy po jeho narození. Snaha jeho rodičů ze něj vytvořit učence vzala brzo za své a jejich kantorské ambice, které byly zároveň jejich profesí, se setkaly s naprostým nezdarem. Nicméně rodičové nezapudili své nepovedené dítko a jen úzkostlivě sledovali, kam se tím světem kutálí.

Ve čtyřech letech, po té, kdy dosáhl plné samostatnosti a postavil na vlastní nohy s pohledem utkat se o osud, nastal definitivní zlom u jeho tatínka. Urychlit vše pomohla příhoda, kdy se zřítil ze stromu i s větví na střechu auta a elegantním kotoulem pokračoval přes „haubnu“ přímo na zem. Situaci začal táta řešit v rámci zachování jeho samotného s touhou zablokovat případnou možnost, abych nechtěně svým konáním ublížil někomu jinému. Tímto datem je stanoven definitivně start jeho horolezecké kariéry čili kontrolovaný vertikální pohyb po skalách i s lanem a veškerým jištěním za dohledu jeho táty.

Odmítá zažitou představu, že vrcholem veškerého horolezeckého snažení je dosažení co nejvyšší nadmořské výšky. Stejně důležitými se také staly obtížnost výstupu a styl jakým se k vrcholu dostanu. I přes rozdílné cíle, např. velké stěny, ledové a sněhové kopce nebo koktejl všeho dohromady, tak zvané mixy, mají podle něj výpravy do hor společného jmenovatele: "Vyhledávat náročné lezecké terény v maximálním počtu dvou, nanejvýš tří lidí a nést s sebou akorát to, co naše záda unesou. A pokud štěstí dá své svolení, tak vznikne i nová cesta."